Modrotisk patří mezi tradiční řemesla, která zůstala v jistě obměně zachována do dnešních dnů již po mnoho let. Jedná se o speciální a ne zrovna jednoduchý způsob zdobení textilu, který ve výsledku vytváří modrou látku s bílými vzory.

Historie tohoto řemesla sahá až do 18. století, kdy se o něm objevují první zmínky. Opravdové obliby se dočkal ve století následujícím, kdy se rozšířil napříč celou Českou republikou a objevoval se na oblečení, vybavení domácnosti a na Valašsku a Horácku se stal typickým prvkem zdobícím kroje. Ve století dvacátém se s rozvojem textilních společností začala obliba této techniky vytrácet a na našem území tak zůstaly pouze dvě dílny – v Olešnici a Strážnici. Od konce listopadu 2018 patří modrotisk do seznamu nehmotného světového dědictví UNESCO, o což se zasloužili kromě Česka také Slovensko, Rakousko, Německo a Maďarsko.
Modrotisk se provádí tak, že se v místě, která se nemají obarvit, nanese speciální směs potisku – tzv. rezerva. Látka se nechá zaschnout a následně se namáčí v indigové lázni, která jí dodá její typicky tmavě modrou barvu s bílými, neobarvenými plochami.
A že se jedná o skutečně neobyčejnou a velmi líbivou techniku dokazuje fakt, že se v letošním roce modrotisk opět dostal na výsluní v podobě letní módy, která je hodně inspirovaná folklórem. Hodně oblíbené jsou květinové vzory. Potisk se skvěle vyjímá především na dámské módě, kde je součástí halenek, šatů zavinovacích i klasických a sukní nejrůznějších délek. Inspirace folklorem se objevuje formou našitých stužek na dolním lemu sukní, rukávů či vedených přímo uprostřed šatů jako rafinovaný ozdobný prvek.

Již v minulých 10-ti letech se tato forma potisku objevovala na módních molech. V roce 2013 se objevovala na hedvábném saténu v nejrůznějších tvarech, inspirace folklorem se objevila i o rok později na šatech.
Dnes modrotisk nepatří pouze do oděvního průmyslu, ale objevuje se také na bytových doplňcích a textiliích, na keramickém nádobí a také na takových raritách jako je například podložka pod myš.